Škola mimo školu aneb „Tak do vody už nikdy nevlezu!“

 

Ve dnech 11. – 13. listopadu jsme se se 6.A vypravili do Michalových Hor. Získali jsme možnost být pilotní třídou nového vzdělávacího projektu Škola mimo školu.

Ubytovaní jsme byli na nově zrekonstruované a krásně vybavené faře, základně Ligy lesní moudrosti, ale většinou jsme byli venku – u potoka a u rybníka. Hned v pondělí jsme začali lovem. Pod vedením zkušených lektorek, přírodovědkyň, jsme z badatelských batůžků vytáhli síťky a cedníky a žádná vodní „breberka“ v okolí nám neunikla. Nachytali jsme berušky vodní, larvy jepic, motýlic i vážek, splešťule blátivé, pijavice i malé rybičky. Když děti viděli, co všechno i v chladném listopadu obývá potok a rybník, prohlásily, že do vody už nikdy nevlezou :-). Kromě posledně jmenovaných jsme všechny úlovky doma pozorovali, kreslili i modelovali. Dozvěděli jsme se, čím se živí a jak budou vypadat až dospějí. Naučili jsme se pracovat s lupou a mikroskopem. Už za tmy jsme se vypravili do dolu Barbora, kde jsme kromě stop středověkého kutání stříbra spatřili i zimujícího netopýra ušatého. (Byl tak plyšový a roztomilý, že si ho celá dívčí půlka chtěla okamžitě vzít domů :-)) Druhý den jsme šli po stopách bobří rodiny, viděli jsme bobří hrady, hráze i klouzačky. Zjistili jsme, jak lze změřit znečištění vody, jak se tvoří na potoce meandry a nakonec nám geolog prozradil i spoustu zajímavostí o těžbě, vzniku uhlí i zániku dinosaurů. Všechno bádání bylo proložené mnoha hrami – na lovící bruslařku, na dravé potápníky, na to, kdo koho „zblajzne“ a kdo se tudíž musí běžet schovat, na bobry stavějící bobří hrad a na lovce, kteří se je snaží ulovit apod.

Celý program byl nesmírně inspirativní. Nám učitelům ukázal, že učit se poznávat přírodu je nejlepší venku a že nejvíc baví, když se u toho hrají hry. Je ovšem potřeba mít patřičné vybavení a nevzdat se, když se dětem, zvyklým většinou sedět doma, nechce ven. Nakonec byli nadšení. Všichni.

Mgr. Pavlína Opatrná