Květen 2025

Kdybych měla být absolutně upřímná, o tom, že ve středu 21. 5. jedeme na výlet, jsem se dozvěděla až v pondělí. To ale nemění nic na tom, že se naše třída setkala v 07:45 na nádvoří, plně připravena na výlet. První nás ale čekala cesta na nádraží na Slovance, která nás všechny hned po ránu probudila, a po krátkém výkonu, jsme si ve vlaku odpočinuli.
Vlakem jsme jeli až na vlakové nádraží do Kladna, kde na nás už čekala expozice, které jsme se následně zúčastnili, muzeum československých legií. Uvítal nás usměvavý pán, který nás následně dovedl do vagonu, kde nám pustil cca. patnácti minutové video o tom, jak všechny legie začaly. Myslím si, že toto téma je zajímavé, a tak jsem se na video snažila soustředit, to by ale muselo být ticho, a myslím si, že kdokoliv, kdy byl na vlakovém nádraží ví, že to není to nejtišší místo na světě, a když spojíte toto, a hluk z konverzací nejmenovaných žáků a žaček, není nic slyšet, a tak jsem to vzdala.
Po “shlédnutí” jsme se přesunuli do dobově laděných jednotlivých vagonů s různým zaměření, kde jsme se dozvěděli detaily o těžkém životě legionáře. První z vagonů byl zaměřen na nocleh samotných legionářů. Dozvěděli jsme se např. o tom, jak občas i dvanáct legionářů bydlelo v jednom vagoně občas i s koněm a zbytkem rodiny. Jak si ve studeném Rusku udržovali stálou teplotu a jak se ve volném čase zabavovali. Toto téma se táhlo i do druhého vagonu, kde jsme se sblížili s tím, jak žili víše postaveni jedinci. Ve třetím vagoně se nacházel lékař, takže jsme se naučili o primitivních lékařských zákrocích a proč nemohli být prováděny za jízdy. A téma práce u nás zůstalo i v dalším vagoně, kde se nacházel kovář a následně švec, kteří se starali o pohodu koní a lidí.
Poté už jsme vyrazili zpět do školy, kde jsme se připojili na poslední hodinu.
Ani ne týden po výletu jsme ve stejném počtu vyrazili na další výlet, tentokrát jsme znovu vyrazili vlakem na Slovance, tentokrát jsme pro změnu vyrazili do Rakovníka do knihovny, kde jsme dostali zajímavou přednášku o příslovích a následně cca dvě hodiny volna, které jsme strávili chozením po náměstí a jezením kebabu, což jsme si moc užili.
Na závěr bych chtěla říct, že jsme si výlety moc užili a jsme moc šťastní, že můžeme dělat cokoliv jiného než učení. :)

zapsala: Apolena Procházková